Proč není více dětí k adopci

Na první pohled to nedává smysl – tolik lidí by chtělo dítě přijmout za své, a přesto stovky dětí vyrůstají bez rodiny. Proč je tak těžké najít dítě k adopci? A co vlastně znamená „právně volné dítě“?

Právně se správně používá termín osvojení, v běžném jazyce se ale častěji setkáte se slovem adopce. V článku proto používáme oba výrazy – vždy jde ale o totéž.

Za tímto pojmem se skrývají konkrétní dětské osudy – a také odpověď na to, proč mnohé děti zůstávají dlouhé roky v ústavech, i když by mohly vyrůstat v náruči někoho, kdo na ně už dávno čeká.

Co znamená „právně volné dítě“

Aby mohlo být dítě adoptováno, musí být „právně volné“. V praxi to znamená, že soud rozhodl o zbavení nebo omezení rodičovských práv, nebo že rodiče sami udělili souhlas s osvojením dítěte. Teprve v takovém případě je možné dítě právně „osvojit“ a stát se jeho rodičem se všemi právy i povinnostmi.

Problém je v tom, že tento proces je často velmi zdlouhavý. Soudy se snaží dát biologickým rodičům opakovaně šanci – protože dítě má právo vyrůstat se svou rodinou, pokud je to jen trochu možné. To však znamená, že mnoho dětí zůstává dlouho „v mezistavu“. Jsou odebrané, protože doma není bezpečí, ale nejsou ještě právně volné, takže nemohou být nabídnuty k adopci.

Dlouhé čekání v nejistotě

Dalším důvodem je skutečnost, že ne všechny děti v ústavech nebo pěstounské péči jsou vhodné k adopci. Některé děti mají silné pouto k biologickým rodičům a udržují s nimi kontakt. Jiné mají bratra nebo sestru, se kterými by měli vyrůstat společně A mnoho dětí má zdravotní komplikace nebo psychické obtíže, na které se adoptivní rodiny necítí připravené.

Ne každé dítě je vhodné k adopci

Dalším důvodem je skutečnost, že ne všechny děti v ústavech nebo pěstounské péči jsou vhodné k adopci. Některé děti mají silné pouto k biologickým rodičům a udržují s nimi kontakt. Jiné mají bratra nebo sestru, se kterými by měly vyrůstat společně. A mnoho dětí má zdravotní komplikace nebo psychické obtíže, na které se adoptivní rodiny necítí připravené.

Osvojení není totéž co pěstounství

Pro lepší pochopení je důležité odlišit osvojení od pěstounství.

• Osvojení znamená, že osvojitelé získávají k dítěti stejná práva a povinnosti, jako mají biologičtí rodiče. Do rodného listu dítěte jsou zapsáni osvojitelé namísto biologických rodičů.
• Pěstounská péče je naopak forma, kdy dítě zůstává právně svázáno se svou původní rodinou. Pěstouni mu poskytují každodenní péči, ale právně nejsou jeho rodiči.

V Česku platí, že děti, kterým se podaří najít náhradní rodinu, většinou vyrůstají v pěstounské péči, nikoli v osvojení. Je to proto, že mnoho dětí není právně volných k osvojení, a zároveň je nedostatek osvojitelů, kteří by byli ochotní přijmout starší děti, sourozence nebo děti se specifickými potřebami.

Systém hledá rovnováhu

Stát stojí před dilematem: na jedné straně je potřeba co nejrychleji dát dítěti stabilitu, na druhé straně právo biologických rodičů dostat šanci napravit se. Proto se děti k adopci uvolňují jen tehdy, když je jisté, že návrat domů není možný.

To je také důvod, proč v Česku existuje paradox: stovky žadatelů čekají na adopci, zatímco stovky dětí čekají na rodinu. Jenže jejich cesty se málokdy potkají. Žadatelé často chtějí malé dítě, zatímco v systému převažují děti starší, se sourozenci, se zdravotními nebo psychickými obtížemi.

Na čem záleží nejvíc

Na první pohled to může působit nespravedlivě: tolik dětí bez fungující rodiny, tolik párů bez dětí. Ale realita je složitější. Adopce není jen o právním aktu, je to o životních příbězích, traumatech a vztazích.

Na první pohled to může působit nespravedlivě: tolik dětí bez rodiny, tolik párů bez dětí. Ale realita je složitější. Osvojení není jen o právním aktu, je to o životních příbězích, traumatech a vztazích.