Málokteré téma vyvolává tolik emocí jako odebrání dítěte z rodiny. Veřejnost se často ptá: „Proč ho nenechali doma?“ nebo „Proč se děti nedají rovnou k adopci?“ Za každým rozhodnutím ale stojí dlouhý proces, složitá zvažování a především konkrétní dítě, které doma nemělo to, co potřebuje nejvíc – jistotu a bezpečí.
Důvody odebrání – paragrafy vs. realita
Dítě může být odebráno z rodiny, pokud je jeho život, zdraví nebo vývoj ohrožen a situaci není možné řešit mírnějšími prostředky – například když opakované pokusy o podporu rodiny selhaly. V praxi se nejčastěji jedná o případy zanedbání péče, týrání, zneužívání nebo závislostí rodičů. Někdy hraje roli i ztráta bydlení – sama o sobě ale není důvodem k odebrání. Problém nastává až tehdy, když rodina odmítá nebo nevyužívá dostupnou pomoc a dítě se ocitá v prostředí, které není bezpečné nebo zdravé pro jeho vývoj. Nejde ale jen o „špatný byt“ nebo „málo jídla“. Jde o soubor více faktorů, které způsobují, že dítě den za dnem přichází o pocit, že má hodnotu.
V jednom bytě matka celé dny leží v posteli a nereaguje na pláč. V jiném vládne alkohol, násilí a neustálý křik. Jinde děti střídají známé, kde přespávají, protože doma není prostor ani klid.
Příběh: Když láska nestačí
Situace, které mohou vést k odebrání dítěte
(Vždy záleží na konkrétních okolnostech a na tom, jak vážné a dlouhodobé je ohrožení dítěte.)
- Dlouhodobé zanedbávání základních potřeb (jídlo, hygiena, škola).
- Domácí násilí nebo přímé ohrožení života dítěte.
- Sexuální nebo jiné formy zneužívání.
- Těžká psychická manipulace či záměrné poškozování dítěte (např. ponižování, systematická kontrola, bránění ve vztazích).
- Alkohol a drogy, které zcela přebírají kontrolu nad péčí.
- Extrémní chudoba spojená s neschopností zajistit bezpečné podmínky pro dítě, i přes nabízenou podporu.
Malý David vyrůstal se svou maminkou v jednopokojovém bytě. Maminka ho měla ráda, ale bojovala s těžkou závislostí na alkoholu.
Byly dny, kdy se o Davida postarala – uvařila mu, vzala ho na hřiště. A pak přišly týdny, kdy ležela celé dny v posteli a David se potuloval po sousedech, protože doma neměl jídlo.
Sociální pracovníci rodině nabídli pomoc – terénní službu, finanční poradenství, detoxikační léčbu.
Několikrát zkoušeli maminku motivovat, aby situaci zvládla. Ale vždycky se vrátila zpět k alkoholu. Nakonec už nešlo čekat.
David byl hladový, chodil špinavý do školky a sousedi volali, že je sám na ulici.
Když táta pije, schovávám se pod postel. Modlím se, aby dneska nezbil mámu… a aby si nevzpomněl na mě.
Tomáš, 6 let
Co předchází odebrání
Rozhodnutí o odebrání dítěte nikdy nepřijde ze dne na den. Předchází mu měsíce, někdy i roky snahy rodinu podpořit. Sociální pracovníci nabízejí pomoc formou zprostředkování sociálně aktivizační služby (SAS), terénní programy, finanční poradenství. V mnoha případech se zkouší více cest, jak rodinu stabilizovat, aby dítě mohlo zůstat doma.
Teprve když všechny dostupné formy pomoci selžou a dítě zůstává v ohrožení, přichází na řadu krajní řešení – odebrání z rodiny. OSPOD v takové situaci podává podnět, ale o odebrání dítěte vždy rozhoduje soud. Ten posuzuje, zda je ohrožení natolik závažné, že není možné dítě ponechat v původním prostředí. Pro pracovníky je to nejbolestnější okamžik – připustit, že navzdory podpoře není možné zajistit základní potřeby dítěte v jeho původní rodině.
Co všechno se zkouší, aby dítě mohlo zůstat doma
- pravidelné návštěvy sociálních pracovníků v rodině,
- nabídka psychologické či terapeutické pomoci,
- pomoc s dluhy a hospodařením,
- zapojení terénních služeb,
- spolupráce se školou či školkou,
- hledání podpory u širší rodiny (prarodiče, příbuzní).
Teprve když všechny tyto cesty selžou a dítě je dál ohrožené, může soud rozhodnout o jeho odebrání.
Když se zranění dědí
Jak se přenáší trauma mezi generacemi?
- Dítě, které vyrůstalo v prostředí násilí, má jako dospělý větší riziko, že se k násilí samo uchýlí, nebo naváže vztah s partnerem, který se chová násilně.
- Kdo nezažil blízkost a bezpečí, obtížně je dokáže svým dětem nabídnout.
- Závislosti a vzorce chování spojené s chaosem se v rodinách často opakují.
Mnozí rodiče své děti milují, ale neumí o ně pečovat. Ne proto, že by nechtěli, ale protože sami nikdy nezažili bezpečí. Vyrůstali v násilí, zanedbání nebo chudobě – a bez pomoci opakují to, co znají.
Příklad: Otec, který v dětství zažíval tvrdé tresty, má tendenci křičet a trestat i své děti. Matka, která vyrůstala bez podpory, neumí poskytnout blízkost a jistotu. Tyto vzorce se přenášejí nevědomě, často i přes dobré úmysly.
Jak těžké je rozhodnutí
Zvenku to může vypadat jednoduše: „Úředník rozhodl a dítě odvezli.“ Realita je jiná. Sociální pracovníci často měsíce sledují situaci, hledají podporu pro rodinu, zapojují služby. Pokud ani opakovaná pomoc nevede ke změně a dítě zůstává v ohrožení, nezbývá než navrhnout odebrání.
Jedna sociální pracovnice popsala, jak stála u dveří bytu, kde děti spaly na zemi mezi lahvemi a špinavým prádlem. „Nikdy to není lehké,“ říká. „Rodiče nás prosili, ať je necháme. Ale já viděla ty děti – hladové, zanedbané, vystrašené. A věděla jsem, že musíme jednat.“ V praxi to znamená podat podnět k soudu a zajistit, aby děti byly okamžitě v bezpečí – například u příbuzných nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
Odebrání dítěte nikdy není dobrá varianta. Je to ta poslední, když už žádná jiná nefunguje.
sociální pracovnice Kateřina
Co odebrání znamená pro dítě
Co rozhodnutí znamená pro dítě:
- odchod z prostředí, které zná, i když bylo zanedbávající nebo ubližující,
- nejistotu, co bude dál, a strach z neznámého,
- zároveň šanci poprvé zažít stabilitu, pravidelnost a klid,
- možnost přerušit řetězec, který se v rodině opakoval po generace.
Pro dítě je odchod z rodiny vždy bolestivý. Přichází o známé prostředí – i když může být zanedbávající, ohrožující nebo ubližující – a ocitá se mezi cizími lidmi. První dny bývají plné pláče, strachu a nejistoty.
Zároveň je to ale okamžik, kdy dítě poprvé může zažít stabilitu. Teplé jídlo každý den. Vlastní postel. Dospělého, který se na něj usměje, obejme ho a dá mu najevo, že tu pro něj je. Díky tomu má dítě zajištěné své základní potřeby – a tyto „obyčejné věci“ se stávají základem pro nový pocit bezpečí.
Mám rád, že už nejsem sám. Někdo je tu večer i ráno.
David, 6 let
Hlavní myšlenky
- Děti jsou odebírány tehdy, když doma chybí bezpečí.
- Rodiče často opakují to, co sami zažili.
- Odebrání je bolestné, ale může přerušit řetězec traumatu a dát dítěti novou naději.
Odebrání dítěte není proti rodičům, ale pro dítě. Je to pokus dát mu to, co doma nemělo: bezpečí, klid a možnost vyrůst jinak, než vyrůstali jeho rodiče. Každé dítě si zaslouží šanci zažít jiný příběh, než jaký se opakuje v jeho rodině po generace.
Každý kousek
pozornosti pomáhá!
Chcete články a informace dostávat do e-mailu? Přihlašte se k odběru novinek.